Historie

Winter Survival 2019: Armádní závod napříč Jeseníky 

Mráz svírá údolí. Do vrcholků skal nad lesem se už ale opírá slunce. Ticho přerušuje jen cinkání lezecké výbavy a povzbuzování, když se postava vojáka položí na lano a nad pětadvacetimetrovou hloubkou se snaží dostat z jednoho vrcholu na druhý. Extrémní armádní závod Winter Survival napříč Jeseníky vrcholí.

Na skalách, kde kdysi stával hrad Rabštejn, čekala účastníky vojenského závodu Winter Survival 2019 zřejmě fyzicky i psychicky nejnáročnější disciplína čtyřdenního klání. Po další noci ve sněhových záhrabech se tříčlenné týmy postupně vydávaly zdolat tři skalní vrcholy.

Nejprve se vydrápat hlubokým sněhem ke skalám. Jeden nešikovný krok mimo trasu a rázem člověk zapadl až skoro po břicho. Pomocí fixního lana se pak tým musel dostat na první skalní věž. Cesty na druhou už ale byly tři a každý voják z týmu musel zvolit jinou. Zatímco první se sunul po vodorovném laně nad pětadvacetimetrovou hloubkou na „francouzský" způsob, druhý postupoval ferratovou trasou a třetí člen týmu se na druhou stranu dostával po „lanovém koni", tedy dvou vodorovných lanech nad sebou. Z druhého vrcholu na třetí pak vedla lanová síť a zpátky na zem slanili z třicetimetrové výšky. To všechno pochopitelně na čas. Zatímco některé týmy přes vrcholky doslova prosvištěly bez jediného zaváhání, jiným zvládnutí adrenalinového úkolu trvalo déle.

„Disciplínu jsme zvládli. Snažili jsme se, ale vzhledem k nevelkým zkušenostem z vojenského lezení máme horší čas. Důležité v tomto závodě je vytrvat a dojet do cíle," konstatoval rotný Michal Chum z týmu 153. ženijního praporu Olomouc. Nejlépe si na skalách vedlo slovenské družstvo příslušníků 5. pluku speciálního určení z Žiliny.

Disciplíny, jako byla tato, měly prověřit připravenost a vytrvalost armádních týmů, které během čtyř soutěžních dnů musely na lyžích nebo pěšky urazit zhruba 80 kilometrů v pohoří Hrubého Jeseníku s veškerou výbavou pro přežití na zádech. Přitom vojáci absolvovali mnohakilometrové přesuny mezi kontrolními body většinou na namrzlém sněhu, bojovali s náročnými úkoly, nástrahami přírody a únavou.

Připomínka hned dvou výročí

Na start jubilejního 25. ročníku mezinárodního Mistrovství Armády České republiky v zimním přírodním víceboji Winter Survival 2019, který probíhal poslední lednový týden v Jeseníkách a který opět organizovala Univerzita obrany, se postavilo devatenáct vojenských družstev z pěti evropských zemí. Nejpočetnější zastoupení měla česká armáda a v rámci ní pozemní síly, které vyslaly sedm týmů. Domácím nováčkem bylo družstvo Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu z Dobrušky. Ze zahraničí přijeli příslušníci speciálních horských jednotek z Německa a Rakouska, vojenští studenti z Polska a průzkumáci ze Slovenska. Hotel Vojenské zotavovny Ovčárna pod Pradědem se na celý týden stal domovskou základnou jak pro vojáky-závodníky, tak pro pořadatele této známé sportovní akce.

Hned dvakrát se k historii obracel letošní ročník armádního přeboru Winter Survival. Pořadatelé chtěli připomenout jednak čtvrt století existence náročného novodobého závodu, jednak i výročí prvních mezinárodních armádních lyžařských závodů vojenských hlídek, které se uskutečnily v únoru 1924 v Železné Rudě. Soutěžilo se v běhu na lyžích tříčlenných hlídek na 30 km se střelbou z velkorážní pušky a v takzvaném „sdruženém závodě". Šlo o běh na lyžích na 17 km, překážkový závod na 7 km a skok na lyžích. Ve všech disciplínách tehdy obsadili první místa českoslovenští vojáci.

Winter Survival je v podmínkách české armády nejobtížnější zimní sportovní soutěží, která zahrnuje adrenalinové „outdoorové" disciplíny sportovního charakteru, prvky ze speciální tělesné přípravy a bojové aktivity malých skupin v horském prostředí. „Armádní soutěž ověřuje dovednosti, které voják potřebuje v zimních podmínkách a klade před něj všemožné nástrahy a nečekané situace, s nimiž se může při plnění skutečných bojových úkolů setkat. Důmyslné disciplíny nutí závodníky k přemýšlení, někdy k vlastní volbě způsobu provedení úkolu a kreativitě. Každý musí najít své řešení, vystačit pouze s vlastními silami a nesenými prostředky. Specifikou je i extrémní psychická zátěž," říká ředitel Centra tělesné výchovy a sportu Univerzity obrany plukovník Petr Hanák.

Závod jely i dvě ženy

Na Winter Survivalu během stěžejní třídenní vytrvalostní etapy vojenské hlídky zdolávaly skalní stěny, překonávaly vodní toky a říční rokle, absolvovaly orientační běh, uměle vytvořenou překážkovou dráhu a měřené sjezdy na lyžích, dále poskytovaly první pomoc a střílely z armádních zbraní v ochranné masce, dvě noci strávily v lese a plnily další praktické úkoly spojené se zkouškou psychické odolnosti a s přežitím v zimním prostředí hor.

„Sněhové podmínky jsou letos více než dobré. Jelo se nám velmi dobře, i když s těžkými batohy to místy bylo vysilující. Často jsme měnili oblečení," zhodnotil dosavadní přesuny rotmistr Matthias Szöke z týmu rakouského 26. praporu horských myslivců. Rakušané by rádi obhájili loňské vítězství na Winter Survivalu. „Jsou zde dobré týmy. Uvidíme, jestli se nám to podaří. Uděláme pro to vše," prohlásil praporčík Uwe Hochenwarter.

Prubířským kamenem druhého soutěžního dne byla disciplína „postup skalní stěnou". Na dvacetimetrové skále pod kopcem Plošina musel každý člen týmu zdolat svou trasu za pouhých deset minut. Jedna ze tří zajištěných cest například vedla přes převis, k jehož překonání mohl závodník použít zavěšený lanový žebřík. „Vylézt skalní stěnu se mě v časovém limitu nepovedlo. Skála byla namrzlá a hodně to klouzalo," posteskl si četař Zdeněk Šroler z hlídky 14. pluku logistické podpory Pardubice.

Po více jak deseti letech se na start mistrovství Winter Survival postavily i dvě ženy. Jedna v týmu 42. mechanizovaného praporu z Tábora a druhá v družstvu Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu z Dobrušky. „Těsně před závodem onemocněl člen našeho týmu a kolegové mě oslovili, zda bych ho nahradila. Byla to pro mě velká výzva, kterou jsem ráda přijala. Zatím vše zvládám a věřím, že dojedu až do cíle," uvedla geografka poručice Tereza Vacková.

Přírodní trial alias Military Race

Ještě překontrolovat výstroj, vyčíst z mapy správný směr a přesun pokračuje. Další kilometry členitým terénem až na místo, kde putování pohořím Hrubého Jeseníku na chvíli skončí. Za hřbitovem v Ludvíkově čekalo na vojáky překonání přírodních a umělých překážek. Dráhu přírodního trialu tvořilo šest překážek – překonání klády, skalky a špalků, plížení pod nataženými lany, přelezení zavěšené klády a přenesení břemen o váze 20 kilogramů na vzdálenost 30 metrů. Šlo o docela vysilující disciplínu. 

Další kilometry v nohách a vyhlídky na mrazivou noc venku. Stany nejsou povolené, ale to vlastně nikomu ani moc nevadí. V noci sice teploty padají k sedmi pod nulou, ale pro účastníky extrémního armádního závodu Winter Survival to je vzhledem k některým uplynulým ročníkům „teploučko". Někteří pamatují na noci ve sněhu, kdy rtuť teploměru klesala i pětadvacet stupňů pod nulu.

„Máme spacáky, fólie, kvalitní karimatky, dovnitř spacáku si dávám láhev s horkou vodou a to vydrží do rána," říká jeden ze závodníků. Připouští, že valná většina účastníků používá letní spacáky. Ty zimní totiž zaberou v batohu s výstrojí a povinnou výbavou až moc místa. Všichni se proto snaží si trochu odlehčit. I tak mají batohy s výstrojí a zásobami až 20 kilogramů. Těm zkušeným účastníkům se pak daří zátěž snížit na 15 kilogramů.

Závěrečný přesun družstev pak vedl z Rabštějna přes Skřítek, Ztracené skály, Jelení hřbet, Velký Máj a Petrovy kameny k Ovčárně pod vrcholem Pradědu. Týmům Univerzity obrany se letos příliš nedařilo. Nevycházely jim přesuny a sjezdy na lyžích, kde se dalo nasbírat hodně bodů. Naopak dobrých výsledků dosáhly ve vojenském lezení a družstvo UO 2 bylo nejlepší na disciplíně „1. pomoc v poli".

Vojáci ze „sedmičky" ovládli armádní mistrovství

V posledním soutěžním dnu se jel paralelní slalom ve Ski aréně Karlov pod Pradědem. Nejprve musely týmy provést výstupu po sjezdové trati na kopec a poté následovaly vyřazovací jízdy paralelního slalomu. Na sjezdovce Kazmarka suverénně kralovali vojáci 5. pluku speciálního určení v Žilině, na které české týmy nestačily. Mistrovství zdárně dokončilo 16 družstev z 19.

Vítězem 25. ročníku mezinárodního Mistrovství AČR v zimním přírodním víceboji Winter Survival 2019 se stalo družstvo 7. mechanizované brigády v Hranicích ve složení kapitán Viktor Novotný (74. lehký motorizovaný prapor Bučovice), rotmistr Josef Zlámal a desátník Milan Wurst (73. tankový prapor Přáslavice). „Bylo to těžké, ale motivace byla veliká. Jsme rádi, že jsme letos vyhráli my. Od začátku jsme se velmi snažili a také jsme měli štěstí," zhodnotil výsledek hlídky kapitán Viktor Novotný. Tým vojáků 7. mechanizované brigády patří na mistrovství Winter Survival tradičně k nejlepším, od roku 2014 třikrát za sebou zvítězili a loni byli druzí.

Stříbrné medaile vybojovali vojáci z 13. dělostřeleckého pluku Jince – nadporučík Matěj Picka, desátník Tomáš Bobek a svobodník Vojtěch Neumann. Bronz zaslouženě získali rotmistr Martin Dlhopolec, četař Vladimír Šooš a desátník Michal Rajniak ze slovenského 5. pluku speciálního určení v Žilině. „Byl to lítý boj až do konce. Z třetího místa máme obrovskou radost," uvedl rotmistr Martin Dlhopolec, který také pochválil organizátory víceboje za kvalitní závod.

Nejúspěšnějším týmům poháry a ceny předali zástupce náčelníka Generálního štábu – ředitel Společného operačního centra generálmajor Jiří Verner, rektor-velitel Univerzity obrany brigádní generál Bohuslav Přikryl, náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje Jan Krkoška, ředitel státního podniku Vojenský technický ústav Praha Jiří Protiva a zástupci partnerů mistrovství. Slavnostní ceremoniál proběhl před lázeňským domem Libuše v Karlově Studánce, kde ho mohli sledovat lázeňští hosté a obyvatelé obce.

Zimní závod tříčlenných armádních týmů. Vojáky provází fyzická námaha, nedostatek spánku, zima, neustálé promýšlení postupu mezi kontrolami a plnění vložených disciplín. Pohybují se jak na sněhem pokrytých vrcholcích hor, tak po blátivých cestách v údolích. Přitom velmi důležitou roli hraje dobrá orientace v terénu, strategie rozložení sil a doplňování energie.  

Letošní závod Winter Survival byl opět extrémně náročný a v některých případech i dost bolel. Paradoxně k tomu přispěla skutečnost, že nižší polohy Hrubého Jeseníku byly úplně bez sněhu. Soutěžícím namísto překonávání terénu na lyžích ve většině případů nezbývalo nic jiného, než desítky kilometrů nést skialpové lyže na zádech.

Winter Survival je synonymem extrému, vytrvalosti, bojových aktivit v horách, ale také přátelství a touhy společně dojít do cíle. Armádní závod napříč Jeseníky dokáže každý rok závodníky překvapit. Nikdy není stejný. Po třech dnech z něj odpadly dva soutěžní týmy. A zrádné úkoly na trati daly pořádně zabrat i těm, kteří pokračovali dál.

Během třídenní vytrvalostní etapy vojenské a policejní týmy nejprve absolvovaly zrychlený přesun od Ovčárny pod Pradědem přes vrchol Malý Děd, Videlské sedlo do Šumné u Bělé pod Pradědem. Součástí přesunu byl také dvoukilometrový měřený terénní sjezd. Poté byla na programu disciplína „navaž spojení". V rámci ní musel každý tým jednoho svého člena vytáhnout na laně do třicetimetrové výšky v korunách stromů, kde poté vyměnil baterii ve vysílačce a navázal spojení s pořadateli.

„Tento úkol se nám moc nepovedl. Kolegu jsme nahoru tahali přes kladkostroj pomocí džimarů, což nám dlouho trvalo," uvedl kapitán týmu Agentury logistiky kapitán Michal Pech. Akce jim trvala skoro 6 minut. Přitom nejlepším časem bylo 1:19 minut, kterého dosáhli vojáci ze 72. mechanizovaného praporu Přáslavice. První mrazivou noc po vysilujícím více jak dvacetikilometrovém přesunu prožili vojáci na Šumné.

Až do středy se pak vojáci s kompletní výbavou pro přežití pohybovali po hřebenech Hrubého Jeseníku a při tom zdolávali skalní stěny, překonávali říční rokle a vodní toky, absolvovali biatlonový závod, poskytovali první pomoc a transportovali zraněné, stříleli na terče z útočné pušky Bren a pistole Phantom či vedli boj s nepřítelem o bunkry bývalého pohraničního opevnění. Celkem urazili přes osmdesát kilometrů členitým terénem a v lese strávili i druhou noc.

Dobře se rozhodnout při stresu

Na start 24. ročníku mezinárodního Mistrovství Armády České republiky v zimním přírodním víceboji Winter Survival 2018, který probíhal na přelomu ledna a února v Jeseníkách a který opět organizovala Univerzita obrany v Brně, se postavilo dvacet vojenských družstev ze sedmi evropských zemí. Nejpočetnější zastoupení měla česká armáda a v rámci ní pozemní síly, které vyslaly osm týmů. Univerzitu obrany reprezentovala dvě družstva. Ze zahraničí přijeli příslušníci speciálních jednotek a studenti vojenských vysokých škol z Belgie, Německa, Polska, Rakouska, Slovenska a Ukrajiny. Poprvé v historii se na start kromě armádních týmů postavila také dvě policejní družstva. Šlo o týmy elitních zásahových jednotek Moravskoslezského a Jihomoravského kraje. Policisté tak poměřili své síly a dovednosti s vojenskými profesionály.

„Účastníci závodu Winter Survival prošli těžkým testem odolnosti. Soutěž u vojáků prověřovala úroveň jejich dovedností z oblasti speciální tělesné přípravy, vojenského výcviku a také schopnost rychlého a správného rozhodování při plnění úkolů," uvedl ředitel závodu plukovník gšt. Milan Marek, zástupce rektora UO. Obtížnost armádního vytrvalostního závodu v současné době spočívá v tom, že úkoly vyžadují po vojácích nejen fyzický výkon a určité vojenské dovednosti, ale i správné uvažování. Důležitá je tedy schopnost dokázat se ve stresu dobře rozhodnout.

Prubířskými kameny druhého soutěžního dne na letošním Winter Survivalu byly hned dvě disciplíny, a to biatlonový závod a obsazení bunkrů. Biatlonový závod na střelnici v Adolfovicích u Bělé pod Pradědem měl původně probíhat na sněžnicích, vzhledem k chybějícímu sněhu vojáci běhali bez nich. Každý člen týmu běžel dvě kola a dvakrát střílel z armádní malorážky na pět biatlonových terčů. 

Aby závod neustrnul, pořadatelé z Centra tělesné výchovy a sportu Univerzity obrany disciplíny rok od roku zčásti obměňují. Letos například přibyla survivalovina s názvem „obsazení bunkrů". Při ní vojáci vybavení balistickou vestou, kevlarovou přilbou, vojenskou vzduchovkou a výbuškou obsazovali bunkry z bývalého československého pohraničního opevnění a ze střílen likvidovali cíle imitující nepřítele.

„Závod je velmi zajímavý, pestrý na různé disciplíny. Jen kdyby byl sníh i v nižších polohách. Běhat po kopcích se zátěží, kterou umocňují ještě skialpy a lyžařské boty připevněné na batozích, je velmi vysilující," zhodnotil průběh závodu nadrotmistr Jakub Havel ze 14. pluku logistické podpory Pardubice.

Po dojezdu do cíle druhého dne vytrvalostní etapy pořadatelé zařadili do programu úkol „překonej vodní tok". Šlo o překonání vodního toku s veškerou nesenou výbavou za pomoci klád zavěšených na vodících lanech.

Policejní zásahovce nedostatek sněhu vyhovoval

Zatímco většina týmů žehrala na nedostatek sněhu, účastníci závodu z ostravské policejní zásahovky, kteří byli na Winter Survivalu poprvé, si z holého terénu dělali legraci. „Sněhu je tady docela dost. To, co jsme jeli na lyžích, nám bohatě stačilo," řekl kapitán policejního týmu praporčík Michal Apolenář, který závod považuje za zajímavou konfrontaci. „Pro nás je vlastně dobře, že není sníh, protože lyže při své práci nepoužíváme a nejsme ani bůhvíjací lyžaři. I disciplíny jsou vesměs jiné, než co cvičíme," popsal.

Policistům zato sedělo obsazování bunkrů bývalého vojenského opevnění a likvidace záškodníků. V této disciplíně závodníci nafasovali ochranné prostředky a zbraň a každý vyrazil do přiděleného bunkru. Z terénu se pak ozývaly ohlušující rány, jak „paralyzovali" záškodníky ukryté uvnitř výbuškou. Potom museli zlikvidovat střelbou další tři cíle kolem bunkru v podobě malých balonků. „Tohle nám přesně vyhovuje," pochvaloval si po splnění úkolu šéf policejního týmu.

Fyzicky a psychicky nejnáročnější disciplínou závěrečné části třídenní etapy této armádní soutěže byla disciplína nazvaná „nahoru a dolů po skalních překážkách". Úkolem hlídek bylo nejprve zdolat poměrně dlouhý úsek ve skalní stěně ferratovým způsobem, poté překonat lanové přemostění a slanit z čtyřicetimetrové skály. „Ferrata mě překvapila. Její zdolání bylo obtížné," konstatoval poručík Martin Hejda z družstva vzdušných sil.

Zatímco v pondělí či v úterý měli vojáci ke střelbě k dispozici jen vojenské vzduchovky a malorážky, ve středu už stříleli na cíle s nejmodernějšími zbraněmi – útočnou puškou Bren a pistolí Phantom.

Na jiné kontrole byli závodníci postaveni před úkol poskytnout první pomoc zraněným vojákům v bojové akci. Družstva obdržela následující situaci: Pěší patrola českých vojáků se dostala do kontaktu s protivníkem. Při ústupu byli dva z nich postřeleni. Po zásahu se oba zřítili asi z padesátimetrového strmého srázu v lesním porostu. Protivník byl umlčen, taktická situace je nyní pod kontrolou. Úkolem hlídky (koaliční patroly) bylo ošetřit raněné a transportovat je do bezpečí pomocí nosítek UT 2000, kde mohou být předáni MEDEVAC týmu. Zranění představovala u jednoho vojáka střelné poranění zad a zlomeninu stehenní kosti, u druhého vojáka střelné poranění břicha, otevřenou zlomeninu ruky a zapadlý jazyk. Hlídka měla pečovat o raněné podle postupu Tactical Combat Casualty Care pro bojovníky.

Rakušané ovládli armádní mistrovství

V posledních čtvrtečních soutěžních disciplínách šlo především o rychlost při slalomu a dobrou orientaci v terénu při hledání kontrol. Vyřazovací jízdy paralelního slalomu se uskutečnily na sjezdovce Ski arény Vrbno pod Pradědem. Paralelnímu slalomu suverénně kralovali příslušníci 26. praporu horské pěchoty z Rakouska, na které české týmy nestačily. Na slalom bezprostředně navazoval orientační běh pod sjezdovkou. 

Vítězem 24. ročníku mezinárodního Mistrovství AČR v zimním přírodním víceboji Winter Survival 2018 se stalo družstvo 26. praporu horské pěchoty v Spittal an der Drau ve složení nadporučík Peter Lamprecht, rotmistři Daniel Buchacher a David Suntinger. „Disciplíny závodu se nám zamlouvaly. Škoda jen, že je málo sněhu," uvedl nadporučík Lamprecht, který působí u horské pěchoty jako instruktor výcviku. „Účast na českém Winter Survivalu je pro nás dobrou přípravou na závod ve Švýcarsku, který nás za nedlouho čeká. V Evropě není nic podobného, takže jsme rádi přijali vaše pozvání," prohlásil člen vítězného týmu.   

Stříbrné medaile vybojovali vojáci 7. mechanizované brigády v Hranicích – kapitán Viktor Novotný (74. lehký motorizovaný prapor Bučovice), četař Ivo Vrba a desátník Milan Wurst (73. tankový prapor Přáslavice). Bronz zaslouženě získali kapitán Michal Pech, nadrotmistr Miroslav Šroler a četař Jan Rada z Agentury logistiky ve Staré Boleslavi.

A jak si vedla družstva Univerzity obrany v Brně? Smíšený tým UO se umístil na pěkném 8. místě a družstvo Fakulty vojenského zdravotnictví UO skončilo na 19. místě. „Vzhledem k tomu, jak kvalitní týmy se sjely na letošní mistrovství Winter Survival, celkové osmé místo je dobrým výsledkem," zhodnotil výkon smíšeného družstva UO jeho vedoucí rotmistr Jan Miroš.  

Nejúspěšnějším týmům poháry a ceny předali zástupce ředitele sekce rozvoje a plánování schopností MO brigádní generál Ivo Střecha, rektor-velitel Univerzity obrany brigádní generál Bohuslav Přikryl a ředitel Vojenských lázeňských a rekreačních zařízení Václav Studený. Slavnostní ceremoniál proběhl na vojenské zotavovně Ovčárna pod Pradědem, která se každoročně stává logistickou základnou celé soutěže.

Univerzita obrany organizovala v Jeseníkách armádní mistrovství Winter Survival 2016

 
„Pojď, pojď. Pořádně dýchej a hrabej, pojď!" neslo se roklinou nad Bělou pod Pradědem, kde voda Studeného potoka padá do zhruba třicetimetrové hloubky, v zimě pravidelně zamrzá a vytváří úchvatnou ledovou stěnu. Právě vylézt nahoru po ledopádu bylo prvním atraktivním úkolem, který museli splnit účastníci extrémního armádního závodu Winter Survival 2016.

Na ledovou stěnu se mohl vydat vybaven mačkami a cepínem vždy pouze jeden voják z tříčlenného družstva. Déšť v teplém počasí z minulých dní totiž jednu stranu ledopádu doslova rozpustil a druhou z připravených cest po ledové hradbě tak museli organizátoři z Centra tělesné výchovy a sportu Univerzity obrany zrušit.

Disciplíny, jako byla tato, měly prověřit připravenost a vytrvalost armádních týmů, které během čtyř soutěžních dnů musely na lyžích nebo pěšky urazit zhruba 60 kilometrů v pohoří Hrubého Jeseníku s veškerou výbavou pro přežití na zádech. Přitom vojáci absolvovali mnohakilometrové přesuny mezi kontrolními body v rozbředlém sněhu, bojovali s deštěm, oblevou, hustou mlhou a v poslední etapě při výstupu na Praděd se silným větrem, který dosahoval rychlosti až 90 km/h.

„Letos byly podmínky opravdu náročné. Extrémní výkyvy počasí a vlezlé vlhko bylo nepříjemné," zhodnotil zpětně třiatřicetiletý nadporučík Viktor Novotný z týmu 7. mechanizované brigády. I jako vrcholový vytrvalostní běžec na lyžích, který trénuje fyzičku celý rok, měl v rozbředlém sněhu problémy.

Na start 22. ročníku mezinárodního mistrovství Armády České republiky v zimním přírodním víceboji Winter Survival 2016, který probíhal poslední lednový týden v Jeseníkách a který opět organizovala Univerzita obrany, se postavilo šestnáct vojenských družstev ze čtyř evropských zemí. Nejpočetnější zastoupení měla česká armáda a v rámci ní pozemní síly, které vyslaly šest týmů. Ze zahraničí přijeli příslušníci speciálních horských jednotek z Německa, Rakouska a Slovinska. Slovinci se soutěže účastnili vůbec poprvé.

„Účastníci závodu Winter Survival prošli těžkým testem odolnosti. Soutěž u vojáků prověřovala úroveň jejich dovedností z oblasti speciální tělesné přípravy, vojenského výcviku a také schopnost rychlého a správného rozhodování při plnění úkolů," uvedl ředitel závodu plukovník gšt. Milan Marek. Obtížnost armádního vytrvalostního závodu v současné době spočívá v tom, že úkoly vyžadují po vojácích nejen fyzický výkon a určité vojenské dovednosti, ale i správné uvažování. Důležitá je tedy schopnost dokázat se ve stresu dobře rozhodnout.

K tomuto cíli sloužila také disciplína s názvem „Skalnatý", u které museli vojáci nejprve zdolat vysokou skálu po zajištěných lezeckých cestách a přitom vyhledat indicie, z nichž si opsali potřebné údaje. Na vrcholu skály pak vojáci obdrželi další úkol. Pomocí posbíraných indicií vytvořit text radiové zprávy pro přivolání vrtulníku k evakuaci zraněného člena týmu, takzvaný MEDEVAC. Navíc při vysílání je třeba komunikovat v angličtině. Tuto činnost vojáci prováděli na skále po zátěži, za velmi stresové situace a pod časovým tlakem. Daný úkol se podařilo splnit necelé polovině družstev.

Rozhodovaly totiž i takové detaily, jako je například selhání propisky. Jedno z družstev řešilo neobvyklý problém, kdy mu zrovna ve chvíli, kdy si potřebovalo zapisovat indicie, vypověděla službu propisovací tužka. Vojáci se pokoušeli indicie zapamatovat, dařilo se jim to ale jenom zčásti. „Příště si vezmeme obyčejnou tužku, ta neselže," prohlásil jeden z členů týmu.

Fyzicky nejnáročnější disciplínou armádní soutěže Winter Survival 2016, kromě dlouhých přesunů, bylo vyprošťování velkých a těžkých břemen z členitého terénu. Nedaleko Videlského sedla měly hlídky za úkol vyprostit pět různě velkých pneumatik ze svahu a dopravit je na ložnou plochu nákladního automobilu. Při tom se opět museli vojáci rozhodnout o způsobu jejich dopravy a vyzvednutí na korbu tatrovky. Neboť na to měli jen 12 minut a k dispozici horolezecká lana, smyce a karabiny.

„Účastnili jsme se podobných vojenských soutěží, které měly různou obtížnost. Jsme zde poprvé a chceme především získat zkušenosti, abychom se napříště lépe připravili. Chtěli bychom za rok přijet s dvěma týmy," konstatoval vedoucí slovinského armádního týmu kapitán Igor Praznik z 132. horského pluku Bohinjska Bela. 

Všechny čtyři dny a dvě noci, které závodníci strávili venku, letos významně poznamenalo počasí. Déšť a výrazné oteplení zničilo sněhovou pokrývku i tam, kde se na ni dalo spoléhat. Ve vrcholových partiích Jeseníků, kde ještě v pondělí ležel dostatek sněhu, zbyla ve čtvrtek většinou už jen tráva nebo kusy ledu.

„Když je pořádný mráz, člověk se zahrabe do suchého sněhu a ráno je všechno v pohodě. Takhle jsme durch mokří a ani nejde cokoli usušit. Je škoda, že se nádherné zimní počasí pokazilo zrovna na Survival," litoval rotmistr Josef Zlámal z družstva ze 73. tankového praporu Přáslavice. 

Po kruhovém pochodu v mokrém sněhu museli vojáci ještě zvládnout časovku na lyžích od Videlského kříže po chatu Švýcárna, která představovala cca čtyřkilometrový výstup. Těsně před cílem třídenní etapy probíhalo ve svahu pod Petrovými kameny, kde se ještě držel sníh, vyhledávání zasypaných vojáků v lavině. 

Po doběhnutí do cíle u vojenské zotavovny Ovčárna pod Pradědem, která se po dobu závodu Winter Survival pravidelně stává příjemnou domovskou základnou vojáků, byli závodníci postaveni před úkol poskytnout první pomoc dalším kolegům, jež byli zraněni výbuchem granátu v budově. Členové soutěžních hlídek museli ošetřit několik vážných zranění, a to poranění hrudníku střepinami, devastující poranění horních a dolních končetin, tepenné krvácení, popáleniny a tržné rány v obličeji. Figuranty maskovaly profesionální maskérky a splnění disciplíny vyhodnocovali příslušníci zdravotnické služby AČR. Zranění vypadala velmi věrohodně, což působilo i na psychiku vojáků.

Čtvrtek byl po účastníky závodu, ve kterém pokračovalo všech šestnáct týmů, poslední závěrečnou etapou. V ní šlo především o rychlost a bezpečné provedení transportu raněného. Vojenské týmy musely nejprve urazit několik kilometrů k vrcholu Pradědu, poté jeden z trojice simuloval zraněného a kolegové ho na saních, respektive transportních nosítkách UT 2000 svezli k Sporthotelu Kurzovní. Trasa svozu raněného vedla po rozbředlé a místy zledovatělé turistické cestě z nejvyššího jesenického vrcholu, přes sedlo pod Pradědem a dále dolů k horskému hotelu Kurzovní.

Vítězem 22. ročníku mezinárodního mistrovství AČR v zimním přírodním víceboji Winter Survival 2016 se stalo družstvo 7. mechanizované brigády Hranice ve složení nadporučík Viktor Novotný, četař Ivo Vrba a desátník Milan Wurst. „Máme obrovskou radost, že jsme opět zvítězili. Žádné české družstvo třikrát za sebou ještě nezvítězilo. Nám se to nyní podařilo," zhodnotil výsledek hlídky s nadšením četař Ivo Vrba. Stříbrné medaile vybojovali vojáci ze 73. tankového praporu Přáslavice a bronz získali příslušníci Agentury logistiky ve Staré Boleslavi.

Nejúspěšnějším týmům poháry a ceny předali náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Josef Bečvář, rektor-velitel Univerzity obrany brigádní generál Bohuslav Přikryl, velitel 7. mechanizované brigády plukovník gšt. Ing. Pavel Lipka a další představitelé české armády a civilních společností. Slavnostní ceremoniál proběhl na vojenské zotavovně Ovčárna pod Pradědem.

WINTER SURVIVAL 2014

Na skále pod Medvědím vrchem se vyhoupla postava v maskáčích. Voják na chvíli zaváhal, jakoby se rozmýšlel, zda skočit dolů, či ne. Pak se ale přece jenom vrhl z třicetimetrové skály. Jeho pád skončil v roztažené síti deset metrů nad zemí. Voják pak vylezl na okraj sítě, kde z lístku vyčetl indicii, která poté měla pomoci celému týmu v dalším průběhu závodu.

Jeden z účastníků jubilejního 20. ročníku Mezinárodního mistrovství Armády České republiky v zimním přírodním víceboji Winter Survival 2014 měl právě za sebou další disciplínu, kterou pořadatelé příhodně nazvali „skok smrti“. „Byl to excelentní skok. Zavřel jsem oči a skočil. Povedlo se,“ řekl s úlevou seržant Gerwin Stangl z rakouské horské brigády. Ještě předtím ale muselo kompletní tříčlenné družstvo vylézt po zledovatělé skále na vrchol. Při postupu po zajištěné cestě vyhledávali šest indicií, sedmá poslední byla v síti.

Winter Survival 2014 probíhal poslední lednový týden v pohoří Hrubého Jeseníku a opět ho organizovala Univerzita obrany. V dovednostech, jak přežít v zimě v horách, soutěžilo dvacet armádních týmů z pěti zemí Evropy. V rámci české armády to byli příslušníci 7. mechanizované brigády Hranice, 44. lehkého motorizovaného praporu Jindřichův Hradec, 15. ženijního pluku Bechyně, 31. pluku radiační, chemické a biologické ochrany Liberec, 102. průzkumného praporu Prostějov, 14. pluku logistické podpory Pardubice, 24. základny dopravního letectva Praha-Kbely, Centra zabezpečení munice Týniště nad Orlicí, Vojenské policie Praha a nakonec studenti Univerzity obrany a vojenského oboru Fakulty tělesné výchovy a sportu UK Praha.

Na nejtěžší závod svého druhu ze zahraničí přijeli vojáci z Belgie, Německa, Polska a Rakouska. Šlo o příslušníky německých a rakouských speciálních horských jednotek, belgického výcvikového centra Commando a studenty Vojenské akademie pozemních sil z Vroclavi. 

ZAHŘÍVACÍ KOLO 

Náročná prověrka fyzických a psychických sil začala v pondělí odpoledne ve středisku zimních sportů Ovčárna pod Pradědem závodem na sněžnicích, a to na zledovatělé sjezdovce pod Petrovými kameny. Členové družstev vzájemně propojení lanem nejprve museli vyběhnout šest set metrů k horní stanici vleku a poté seběhnout osm set metrů z kopce do cíle. Ve spodní části závodní trasy vojáci zdolávali překážky v podobě ležících kmenů, vodorovné kladiny a labyrintu tyčí. V této první etapě závodu si nejlépe vedli členové týmu 7. mechanizované brigády Hranice, následováni vojáky z Centra zabezpečení munice Týniště nad Orlicí a příslušníky Vojenské policie Praha.

V podvečer se u vojenské zotavovny Ovčárna pod Pradědem uskutečnil slavnostní zahajovací ceremoniál této nejprestižnější armádní soutěže v zimním přírodním víceboji, na kterém oheň mistrovství zapálila vedoucí Chráněné krajinné oblasti Jeseníky Michaela Pruknerová v doprovodu zástupce náčelníka Generálního štábu AČR generálmajora Bohuslava Dvořáka a rektora-velitele Univerzity obrany brigádního generála Bohuslava Přikryla. Všechny přítomné přišel pozdravit také pán zdejších hor Praděd, kterému sekundovaly čarodějnice z Petrových kamenů. Toto stylové zpestření slavnostního aktu ocenili zejména zahraniční účastníci mistrovství.

TOTEM PROVĚŘUJE 

Jestliže si armádní víceboj Winter Survival za dobu své dvacetileté existence vydobyl nálepku extrémní závod, pak dvojnásobně platí takové označení pro hlavní, v pořadí druhou etapu. Za dva dny musely soutěžní týmy v mrazu urazit s kompletní výbavou pro přežití přes čtyřicet kilometrů horským terénem a přitom plnit obtížné úkoly, které pro ně připravili učitelé z Centra tělesné výchovy a sportu Univerzity obrany.

Extrémní závod se tedy už od úterního rána nesl v duchu náročného kruhového pochodu po jesenických horách a aktivit podobných bojovým činnostem jednotlivce a malých skupin v horském terénu. Profil trasy byl členitý, závodníci zdolávali rokle a kopce s poměrně značným převýšením. Při tom nesmírně důležitá byla dobrá orientace v terénu. Nedostatek sněhu však znemožňoval vojákům pohyb na skialpinistických lyžích.

„My jsme dobří při přesunech na lyžích. Teď musíme všechno odběhnout s lyžemi na zádech,“ postěžoval si rotmistr Miroslav Šroler z Centra zabezpečení munice v Týništi nad Orlicí. Závodníkům tak chyběly rychlé odpočinkové sjezdy do údolí.

Na trase závodu čekaly vojáky disciplíny prověřující jejich připravenost na plnění speciálních úkolů. Bylo to například vojenského lezení na skalách a v korunách vysokých stromů, biatlon na sněžnicích, střelba z armádních ručních zbraní, noční přestřelka z paintballových zbraní či poskytnutí první pomoci v poli.  

K nejtěžším disciplínám vytrvalostní etapy patřilo stanoviště nazvané „totem“. Úkolem závodníků byl nejprve výstup po vzrostlém stromě skoro k samému vrcholu a poté každý člen týmu pokračoval v lezení jiným směrem. První musel zdolat smrk až na vrchol, kde se ve výšce třiceti sedmi metrů postavil na desku a zazvonil na zvonek. Druhý překonával natažené vodorovné lano francouzským způsobem a třetí dvě vodorovná lana natažená paralelně nad sebou přidržujíc se při tom zavěšených lanových smyček (překážka „tramvaj“). Časový limit pro splnění byl deset minut.

„Při lezení nahoru mě zmrzly ruce a pak jsem měl co dělat, abych se při postupu po laně udržel lanových smyček,“ uvedl desátník Vladislav Sklenár z družstva brněnské Univerzity obrany. Jeho kolega z týmu rotmistr Jakub Pacina situaci hodnotil slovy: „Fyzické a psychické vyčerpání ověří naši odolnost a také profesionální připravenost.“

SPRÁVNĚ SE ROZHODNOUT 

Další zkouškou lezeckých dovedností a fyzické zdatnosti vojáků byla disciplína s názvem „skok smrti“. Při ní všichni zdolávali třicetimetrovou skálu a při výstupu na vrchol a následném skoku získávali indicie. Výsledným časem družstva byl čas odvysílání úplného a správného kódu složeného ze sedmi indicií. Tento úkol se podařilo splnit jen osmi týmům z dvaceti. Ostatní družstva to buď do deseti minut nestihla, nebo předala nesprávný kód.

„Úkol spočívá v několika faktorech. Jeden je fyzická vyspělost, psychická odolnost pro ten vlastní skok, a to nejnáročnější je schopnost dokázat se ve stresu správně rozhodnout. Zastavit se a dokázat uvažovat. Prostě z indicií správně sestavit kód,“ popsal disciplínu její rozhodčí podplukovník David Ullrich.

Náročnost úkolů je právě v tom, jak vyžaduje po vojácích nejen fyzický výkon, ale i uvažování. A to při extrémních úkolech mnohdy není jednoduché. „Dochází tam ke zkratkovitému jednání, že něco špatně zapíší, špatně nahlásí,“ dodal podplukovník Ullrich.

Na Videlském sedle tělocvikáři z Univerzity obrany připravili opět disciplínu vyžadující volbu správné strategie. Zadáním bylo pomocí lana táhnout nákladní vozidlo Tatra 810 ve vymezeném úseku. Závodníci mohli využít fixního bodu, kterým byl mohutný strom. Drtivá většina týmů správně sestrojila kladkostroj a nákladní automobil přetáhla o deset metrů dál v časovém limitu do deseti minut. Úkol nesplnila jen obě polská družstva a jedno rakouské.

„Líbí se nám, že je soutěž velmi variabilní a vyžaduje hodně dovedností. U nás podobné závody mají každý rok stejné disciplíny, což je pro vojáky jednodušší se na ně připravit. Zde je to vždy jiné,“ prohlásil praporčík Pascal Bigot z belgického výcvikového centra Commando.

V další disciplíně „biatlon“ vojáci běhali na sněžnicích několik stovek metrů a stříleli z vojenské vzduchovky. Ačkoliv by se zdálo, že trefit se je pro vojáka samozřejmé, byli i tací, co chybili. Zklidnit se a zamířit nebylo po rychlém běhu snadné. Za cíl sloužily pro každého závodníka tři mírně nafouknuté balonky. „Mají tři rány, a když chybí, dostanou ještě dva broky. A když ani pak netrefí, musí běžet trestné kolo,“ řekl rozhodčí této disciplíny Dan Zacha.

Ke zbraním se vojáci během soutěže dostali ještě dvakrát. Poprvé na myslivecké střelnici ve Vrbně pod Pradědem, kde přesnou mušku dokazovali při střelbě ze tří zbraní: útočné pušky CZ 805 BREN, samopalu vz. 58 a pistole vz. 82. Večer už za tmy je čekal další úkol, zlikvidovat diversní skupinu. Tentokrát vojáci stříleli za pomoci přístrojů s nočním viděním Klára na pohyblivé terče paintballovými zbraněmi.

PRVNÍ POMOC 

Letos vojáci přespávali v horách jen jednu noc. Přečkali ji v lese ve spacácích, skryti pod izofoliemi nebo celtami. A hned po ránu absolvovali dvoukolovou disciplínou „překážková dráha“. Na padesátimetrové dráze vojáci překonávali nízké, uměle vytvořené překážky a přemísťovali různá břemena. Šlo přitom o bezchybné absolvování všech překážek a rychlost.

Ještě překontrolovat výstroj, vyčíst z mapy správný směr a putování pokračuje. Další kilometry těžko prostupným terénem až na místo, kde snad dvoudenní putování pohořím Hrubého Jeseníku skončí. Dojezd do cíle vytrvalostní etapy pořadatelé okořenili disciplínou „první pomoc v poli“.

Na parkovišti vojenské zotavovny Ovčárna pod Pradědem, která se po dobu závodu Winter Survival pravidelně stává příjemnou domovskou základnou vojáků, byli závodníci postaveni před úkol poskytnout první pomoc dalším kolegům, jež byli zraněni výbuchem granátu v budově. Členové soutěžních hlídek museli ošetřit několik vážných zranění, a to poranění hrudníku střepinami, devastující poranění horních a dolních končetin, tepenné krvácení a tržné rány v obličeji. Figuranty maskovala pracovnice Českého červeného kříže a splnění disciplíny vyhodnocovali příslušníci zdravotnické služby AČR. Zranění vypadala velmi věrohodně, což působilo i na psychiku závodníků. Po ošetření zraněných hlídky musely ještě přivolat odbornou pomoc.

Na základě výsledků ze dvou soutěžních etap se na první místo dostal tým 7. mechanizované brigády Hranice, na druhém místě bylo družstvo z Centra zabezpečení munice Týniště nad Orlicí a na třetí pozici hlídka 14. pluku logistické podpory Pardubice.

Poslední soutěžní etapu představoval skicross. Byla to tříkolová vyřazovací soutěže. Do vyřazovacích bojů se na dvě různé tratě vydávaly vždy čtveřice závodníků. Do druhého kola postupovali závodníci na 1. a 2. místě základních skupin a do třetího kola se dostali závodníci na 1. a 2. místě semifinálových skupin. Sjezdy probíhaly v husté mlze a za silného větru na zledovatělém svahu nad horským hotelem Figura. „Snažili se jet opravdu naplno, což s viditelností na pár metrů opravdu nebylo vůbec jednoduché,“ konstatoval v cíli hlavní rozhodčí Jan Migdau. V skicrossu si nejlépe vedli vojáci z Týniště, Jindřichova Hradce a německého praporu horských myslivců v Mittenwaldu.

VÍTĚZÍ TÝM Z HRANIC 

Vítězem 20. ročníku Mezinárodního mistrovství AČR v zimním přírodním víceboji Winter Survival 2014 se stalo smíšené družstvo 7. mechanizované brigády ve složení nadporučík Viktor Novotný (74. lehký motorizovaný prapor Bučovice), desátník Ivo Vrba a svobodník Milan Wurst (73. tankový prapor Přáslavice). „Nasbírali jsme hodně bodů za rychlé přesuny v terénu a lezecké disciplíny. Motivace byla veliká. Jsme rádi, že jsme letos vyhráli my. Od začátku jsme se velmi snažili a také jsme měli štěstí,“ zhodnotil výsledek hlídky nadporučík Viktor Novotný.

Po litém boji o pozice na druhém a třetím místě stříbrné medaile vybojovali nadporučík Michal Pech, rotmistr Miroslav Šroler a četař Jiří Juhas z Centra zabezpečení munice Týniště nad Orlicí. Bronz zaslouženě získali poručík Ondřej Hrabánek, rotný Jakub Havel a četař Zdeněk Šroler ze 14. pluku logistické podpory Pardubice.

Nejúspěšnějším týmům poháry a ceny předali náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Petr Pavel, rektor-velitel Univerzity obrany brigádní generál Bohuslav Přikryl a velitel 7. mechanizované brigády plukovník Josef Kopecký. Slavnostní ceremoniál proběhl na vojenské zotavovně Ovčárna pod Pradědem za účasti představitelů české armády, pozvaných civilních hostů a lidí, kteří stáli u zrodu této ojedinělé soutěže.

„Museli jste se vypořádat s mimořádně náročnými disciplínami a v drsných horských podmínkách prokázat nejen fyzickou zdatnost a psychickou odolnost, ale i nezbytné vojensko-praktické dovednosti důležité pro přežití v extrémních přírodních podmínkách. Přitom důležitá byla týmová spolupráce. I když zvítězit může jen jeden tým, všechna družstva, která došla do cíle, se mohou právem cítit vítězi,“ řekl na adresu účastníků závodu generálporučík Petr Pavel. Náčelník generálního štábu ocenil také skutečnost, že soutěž dokončila většina týmů a že se nikomu nic vážného nestalo. „Chci poděkovat organizátorům závodu a pracovníkům vojenské zotavovny Ovčárna za bravurní zvládnutí příprav a realizaci jubilejního dvacátého ročníku Winter Survival,“ uvedl mimo jiné generál Pavel.

ZDAŘILÝ ZÁVOD 

K překvapení pořadatelů letos dokončilo závod devatenáct týmů z dvaceti. Odstoupilo pouze jedno družstvo, a to z Vojenské policie Praha ze zdravotních důvodů. Člen týmu si hned při závodě na sněžnicích poranil koleno a stupňující se bolest mu neumožnila další pohyb se zátěží v členitém terénu.

Lví podíl na uspořádání soutěže Winter Survival 2014 měla Univerzita obrany. „Organizovat armádní Winter Survival je pro nás dlouhodobě prestižní záležitostí. Letošní jubilejní ročník můžeme zcela směle hodnotit jako zdařilý a úspěšný. V rámci dvacátého výročí této jedinečné akce jsme uspořádali slavnostní setkání představitelů AČR a pořadatelů závodu s pamětníky, kteří stáli u jejího zrodu. Měli jsme na co vzpomínat a také hodnotit,“ připomněl sportovní ředitel závodu plukovník Petr Hanák, ředitel Centra tělesné výchovy a sportu UO.

Ředitel závodu plukovník gšt. Josef Trojan dodal: „Bez aktivního a iniciativního přístupu všech zainteresovaných složek, jednotlivců, jejich zájmu o kvalitní přípravu celé soutěže a její zdárný průběh, by se tato významná mezinárodní soutěž dala jen těžko připravit a uskutečnit. Velké poděkování si proto zaslouží všichni, kteří se půlroční přípravou a vlastním průběhem soutěže zabývali. Vyzvednout bych chtěl jak vojáky z povolání, tak občanské zaměstnance z Centra tělesné výchovy a sportu, organizačního sboru, závodní kanceláře, mediální skupiny, technické skupiny včetně studentů a řidičů. Zapomenout nemohu ani na ostatní složky armády, ke kterým patřili spojaři z 34. základny komunikačních a informačních systémů Praha, skupina odborníků z Vojenského geografického a hydrometeorologického ústavu Dobruška, příslušníci Posádkového zdravotnického zařízení Brno a řidiči z pozemních sil. A v neposlední řadě chci vyzvednout pozitivní přístup zaměstnanců VLRZ konkrétně vojenské zotavovny Ovčárna v čele s jejím ředitelem Jiřím Julínkem, která se na týden stala naší základnou.“

​WINTER SURVIVAL 2013 - několik porcí extrému 

Tady nestačí být jen dobrým lyžařem, lezcem, střelcem nebo vytrvalcem. Kdo chce s kamarády uspět v tomto závodě, musí v sobě mít i něco navíc. Těžko přesně říct co? Ale pokud vám to schází, na trati to zjistíte spolehlivě. 

Je těsně před půl čtvrtou odpoledne dvacátého osmého ledna a pod chatou Horské služby v lyžařském středisku Ovčárna pod Pradědem nervózně podupává s lyžemi na nohou sedmapadesát závodníků. Nejprestižnější armádní závod v zimním přírodním víceboji začne za několik sekund psát svou další kapitolu, a to devatenáctou. Soutěž pořádá Generální štáb AČR a Univerzita obrany.

ZAHŘÍVACÍ KOLO 

V první soutěžní etapě čeká vojáky z šesti evropských zemí zrychlený přesun v horském terénu, jehož součástí je běh na běžkách do vrchu, a to z Velkého Václaváku na Praděd, a následně sjezd z Pradědu po turistické cestě k chatě Barborka. V této hodnocené disciplíně si nejlépe vedou příslušníci Základny munice Týniště nad Orlicí, následováni vojáky ze 73. tankového praporu Přáslavice a příslušníky Vojenské policie.

V podvečer vojáci absolvují u vojenské zotavovny Ovčárna pod Pradědem slavnostní zahajovací ceremoniál tohoto mezinárodního Mistrovství Armády České republiky v zimním přírodním víceboji Winter Survival 2013 a oheň mistrovství na něm zapaluje první zástupce náčelníka Generálního štábu AČR generálmajor Miroslav Žižka. „Budete muset prokázat nejen vysokou úroveň schopností a dovedností z oblasti speciální přípravy, ale také pevnou osobní vůli a smysl pro kolektivní spolupráci. I když zvítězit může jen jeden tým, všechna družstva, která dojdou do cíle, se mohou právem cítit vítězi,“ říká na nástupu generál Žižka a vojákům přeje hodně sportovního štěstí.

ZACHRÁNIT PARAGÁNA JE OŘÍŠEK 

Jestliže si armádní víceboj Winter Survival za dobu své existence vydobyl nálepku extrémní závod, pak dvojnásobně platí takové označení pro hlavní, v pořadí druhou etapu. Za dva a půl dne musí soutěžní týmy urazit s kompletní výbavou pro přežití přes šedesát kilometrů horským terénem Hrubého Jeseníku a přitom plnit obtížné úkoly, které pro ně připravují učitelé z Centra tělesné výchovy a sportu Univerzity obrany.

Druhý den extrémního závodu se tedy už od rána nese v duchu náročného pochodu přes hřebeny Hrubého Jeseníku a aktivit podobných bojovým činnostem jednotlivce a malých skupin v zasněženém horském terénu. Při tom nesmírně důležitá je dobrá orientace v členitém terénu. Na trati závodu vojáky čekají speciální lezecké disciplíny na skalách a v korunách stromů, překonání vodního toku a umělých překážek, orientační běh, střelba ze samopalu, hod granátem na cíl, záchrana parašutisty zachyceného na stromech, přeprava raněného vojáka a dvě nouzová přespání v lese.

K nejtěžším disciplínám vytrvalostní etapy patří například stanoviště nazvané „Výsadkář“ s prvky vojenského lezení. Nedaleko Videlského sedla je pořadateli závodu pro vojáky připravena zkouška z lezeckých dovedností a rychlého rozhodování jak nejlépe splnit úkol. Zadáním hlídek je do osmi minut bezpečně sundat visícího parašutistu zachyceného na vysokých stromech na zem a přesunout ho do vyznačeného prostoru. 

„Už ho odřízni! Není čas,“ rozléhá se lesem, když se jeden ze závodníků točí na laně nad „bezvládným tělem“ mezi stromy. Ukazuje se, že to není tak jednoduché. V časovém limitu osmi minut se to daří jen necelé polovině týmů.

Dva členové družstva musí nejprve každý na jedné straně vyšplhat vysoko do koruny stromu a natáhnout nad výsadkářem lano. Skialpové boty na zmrzlém kmeni kloužou. Jeden se pak po laně spustí k výsadkáři. Zbylí dva ho na zemi jistí. Zachránce nejprve uváže tělo k sobě a teprve pak smí sáhnout po noži, aby výsadkáře uvolnil a pomalu a bezpečně se s ním spustil na zem.

A jak tuto disciplínu hodnotí závodníci. „Tento úkol se nám podařilo zvládnout za tři minuty,“ říká kapitán Michal Pech z favorizovaného družstva Základny munice Týniště nad Orlicí a jeho kolega nadpraporčík Milan Menzel dodává: „Důležité především je splnění úkolu si pořádně promyslet. Na způsobu jeho řešení jsme se dohodli asi před hodinou cestou sem.“

POČASÍ PROVĚŘUJE 

Ještě překontrolovat výstroj, vyčíst z mapy správný směr a putování může pokračovat. Další kilometry neprostupným terénem až na místo, kde musí přečkat noc. Tam se první týmy dostávají kolem páté odpoledne. Stany nejsou povoleny a závodníci si budují ve sněhu polozáhraby a provizorní přístřešky. Připravují si jídlo, doplňují tekutiny a jdou spát. Tříčlenné vojenské týmy usínají s vědomím, že do cíle to mají ještě daleko a další nocleh stráví také na sněhu. Alespoň že teploměr tentokrát mají na své straně.

Jindy krutý mráz v Jeseníkách střídá obleva doprovázená hustým sněžením a deštěm. Sníh se z prašanu mění v nepříjemnou břečku. „Když mrzne, je to super. Člověk aspoň ráno vstává suchý. Teď jsme měli ráno všechno mokré,“ popisuje soutěžící z družstva Univerzity obrany.  

„Letošní ročník je velmi obtížný, a to především díky zdlouhavým přesunům v rozbředlém sněhu a také kvůli proměnlivému počasí, které vojáky pořádně prověřuje. Vlhké klima znamená nepohodu při přespání v lese. Vlhko je horší než suchá zima,“ hodnotí závod hlavní rozhodčí Jan Migdau.

Vojáci se na lyžích místy spíše brodí sněhovou břečkou, než jedou. Pod skálu, u které je připravena asi nejnáročnější disciplína čtyřdenního vysilujícího závodu, doráží jedno z družstev. Vojáci sundávají lyže a mimořádně kluzkým terénem vystupují na horu. „Zatím se nám moc nedaří, na bednu to nevypadá,“ konstatuje desátník Ladislav Sás z tria reprezentující 73. tankový prapor v Přáslavicích, který se loni umístil na třetí příčce.

PAVUČINA 

Disciplína „Pavučina“ má příhodný název. Mezi vysokými stromy je ve výšce zhruba 30 metrů nad zemí z horolezeckých lan opravdu upletena pavučina. Všichni členové družstva musí nejprve překonat napříč zavěšenou kládu vedoucí ze skalní terasy k pavučině. Druhou překážkou je vodorovná lanová síť – pavučina, na které jsou zavěšeny tři kartičky s postupovými indiciemi. Kartičky sbírají buď všichni tři z týmu, nebo jen jeden a ostatní čekají na okraji pavoučí sítě. V časovém limitu dvanácti minut se to daří většině týmů.

„Nejde jen o to zvládnout úkol co nejrychleji za každou cenu, ale popřemýšlet a zvolit vhodné řešení. Letos nabízejí úkoly více variant řešení a správným rozhodnutím mohou družstva hodně získat,“ vysvětluje rozhodčí závodu podplukovník David Ullrich.

„Líbí se nám, že je soutěž velmi variabilní a vyžaduje hodně dovedností. U nás podobné závody mají každý rok stejné disciplíny, což je pro vojáky jednodušší se na ně připravit. Zde je to vždy jiné. I když naši předchůdci zde vítězili, my takové ambice nemáme. Chceme jen závod dokončit a také získat zkušenosti,“ říká lídr rakouského družstva nadporučík Georg Schiener z 6. horské brigády v Absamu.

Letos má Winter Survival historicky největší účast vojáků ze zahraničí. Přijelo celkem sedm družstev. Jde o příslušníky německých a rakouských speciálních horských jednotek, belgického praporu Commandos a studenty vojenských akademií z Vroclavi a Liptovského Mikuláše.    

Během dne jsou vojáci postaveni před další úkoly, například orientační běh v lese nebo po dojezdu do cíle v osadě Bílý potok překonání vodního toku. Zde univerzitní tělocvikáři mají pro unavené vojáky opět disciplínu vyžadující volbu správné strategie. Zadáním je překonat vodní tok „sochou nohou“. Přitom je nutné dostat na druhý břeh bez namočení batohy a raněného vojáka-figuranta upoutaného na nosítkách.

STUDENTI Z HRADECKÉ FAKULTY JSOU DRUZÍ 

O nic jednodušší to družstva nemají ani během finálového střeleckého souboje nad nevelkým Vrbnem pod Pradědem. V této soutěžní disciplíně jde především o střeleckou dovednost a také o štěstí.

Ranní slunce se pozvolna opírá do polí, na kterých se ještě blyští poslední zbytky zledovatělého sněhu. Na horizontu se objevují tři postavy se zbraněmi. Rozvážně se pouští dolů do údolí. Mají se dostat na druhou stranu pole. Když jsou už skoro v polovině, překvapí je silná palba z nedalekého lesa. „Za ten val, za ten val,“ křičí jeden z mužů a opětuje střelbu. Vojáci se kryjí za hliněným náspem.

„Jdeme!“ Ještě několikrát vystřelí a pak se rozběhnou přes louku. V tom jeden z nich dostává zásah. Naštěstí se neskácí k zemi. Jen zvedá ruce na znamení, že je vyřazen.

Tříčlenné týmy vyzbrojené starými samopaly vzor 58 musejí v časovém limitu projít asi půlkilometrovou trasu a čelit útoku nepřátel. Úkolem závodníků je vyřadit z boje co možná největší počet útočníků se zbraněmi i bez nich a přitom nebýt sami zasaženi. A hlavní roli v této disciplíně sehrává taktický soubojový simulátor MILES.

Soupeřské střelecké cvičení ale už nemůže sebrat vítězství týmu z Muniční základny Týniště nad Orlicí. Družstvo ve složení kapitán Michal Pech, nadpraporčík Milan Menzel a nadrotmistr Miroslav Šroler obhajuje prvenství z loňského mistrovství Winter Survival.

Po litém boji o pozice na druhém a třetím místě stříbrné medaile získávají rotný Václav Mařák, četař Pavel Smejkal a desátník Richard Dvořák z Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany. Bronz zaslouženě mají kapitán Zdeněk Střeštík, kapitán Karel Raděj a poručík Michal Škobrtal z Vojenské policie. Přitom vysokoškoláci předčí vojenské policisty jen o dva body.

„Doufali jsme, že se umístíme alespoň v první desítce. Ale že budeme druzí, jsme si nepředstavovali. Spolu jsme absolvovali řadu lezeckých aktivit doma i v zahraničí a věnujeme se přírodním survivalům,“ říká s radostí v hlase četař Pavel Smejkal hradecké fakulty Univerzity obrany.

Nejúspěšnějším týmům poháry a ceny na slavnostním ceremoniálu pak předávají náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Petr Pavel, náměstek ministra obrany pro personalistiku Michael Hrbata, rektor-velitel Univerzity obrany plukovník Bohuslav Přikryl a další představitelé generálního štábu a české armády.

ZDAŘILÝ ZÁVOD 

K překvapení pořadatelů letos dokončila závod drtivá většina z devatenácti týmů. Odstoupila pouze dvě družstva – příslušníci 2. praporu Commandos z belgického Flawinne a 131. dělostřeleckého oddílu z Jinců. Vloni nástrahy závodu zvládla jen necelá polovina týmů.

Lví podíl na uspořádání soutěže Winter Survival 2013 měla Univerzita obrany. Podle ohlasů a hodnocení zejména zahraničních účastníků se závod vydařil. Víc jak půlroční příprava se tak zúročila. Ke zdárnému průběhu této sportovní akce, která spoluvytváří kredit AČR nejen doma, ale i v zahraničí, významnou měrou přispěli především příslušníci Centra tělesné výchovy a sportu UO, dále pracovníci odboru logistiky UO, oddělení vnějších vztahů UO, Centra simulačních a trenažérových technologií Brno, Vojenské zotavovny Ovčárna pod Pradědem, spojaři z olomouckého Velitelství společných sil, odborníci z Vojenského geografického a hydrometeorologického ústavu Dobruška, vybraní studenti a pracovníci UO.

Tíha mravenčí práce pak ležela na organizačním štábu pod vedením zástupce rektora UO plukovníka gšt. Ing. Josefa Trojana, který už dnes přemýšlí nad tím, jak udělat jubilejní 20. ročník ještě dokonalejším. Vždyť jde o událost dávající našemu armádnímu sportu novou dimenzi a Univerzitě obrany možnost skvělé prezentace. 

Nejnáročnější soutěž v přežití

Nádherné počasí, ale třeskutá zima. Krásná krajina, ale těžké úkoly. To čekalo závodníky osmnáctého ročníku mezinárodního Mistrovství Armády České republiky v zimním přírodním víceboji Winter Survival 2012. Závod se konal ve dnech 30. ledna až 3. února v Jeseníkách. Klání, které je právem považováno za nejnáročnější sportovní soutěž v podmínkách české armády, nakonec dokončilo 8 ze 17 družstev. 

Univerzita obrany spolu s Generálním štábem AČR zorganizovala tuto tradiční mezinárodní soutěž jako cvičení simulující činnost tříčlenných vojenských hlídek v zimním horském terénu. Takže závod zahrnoval nejen adrenalinové „outdoorové“ disciplíny sportovního charakteru, ale také aktivity podobné bojovým činnostem jednotlivce a malých skupin. Do soutěže bylo z české armády nominováno 14 družstev a ze zahraničí přijeli vojáci z Belgie a Polska.

SKÁLA PROVĚŘOVALA 

Není to závod sám pro sebe, jen pro soutěžení. V tomto případě opravdu platí – těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Vojáci se musí potýkat s tím, co je může potkat při plnění bojových úkolů v zimě na horách. Řadu překážek připravili pořadatelé z Centra tělesné výchovy a sportu Univerzity obrany, o zbytek se postarala sama příroda.

I když letos závod začal až v pondělí navečer desetikilometrovým přesunem do prostoru prvního přežití, jeho obsah zůstal stejný. Dvě noci pod širým nebem ve spacácích a sněhových záhrabech, dva celé dny náročných přesunů v hlubokém sněhu přes hřebeny Hrubého Jeseníku s veškerou výbavou na zádech a s plněním obtížných úkolů, poslední den slalom a běžecký závod jednotlivců. Prostě nabitý program od začátku až do konce.

Nejtěžší úterní disciplínou bylo stanoviště nazvané „Skála“ s prvky vojenského lezení. Na vrchu Skalnatý (821 metrů) připravili pořadatelé závodu pro vojáky zkoušku z lezeckých dovedností a fyzické zdatnosti.

Úkolem závodníků bylo za třináct minut překonat dvacet metrů vysokou skálu s veškerým neseným materiálem. Přitom se vojáci mohli rozhodnout, zda si batohy a lyže ponechají při lezeckém výstupu na zádech nebo je svázané k sobě vytáhnou po šikmém laně na skálu. Všichni zdolali vymezenou trať vedoucí na vrchol skály, ať již s materiálem nebo bez něj. Ovšem mnohé hlídky, které se rozhodly využít k přepravě materiálu šikmých lan, měly problém s vytažením batohů.

Například družstvu Univerzity obrany I se ve stanoveném časovém limitu nepodařilo batohy a lyže vytáhnout na skálu. „Nedokázali jsme je přetáhnout přes skalní převis, prostě se nám tam doslova zadrhly,“ řekl zklamaným hlasem rotný Daniel Buršík. Ztracené body za disciplínu ho velmi zamrzely.

ZÁVOD V KRUTÝCH MRAZECH   

A takové to bylo během celého závodu. Vojáci po několika kilometrech vyčerpávajícího přesunu ve sněhu museli ještě zmobilizovat síly pro soutěžní disciplínu a třeba přepravit zraněného člena týmu na nosítkách, s mačkami a cepínem zdolat ledopád, balancovat na kládě a popruzích v korunách vysokých stromů či na dráze bojovníka prokázat obratnost, vytrvalost a bojové umění.

Závod probíhal v krutých mrazech. Přes den se teplota pohybovala kolem čtrnácti stupňů pod nulou a v noci padala až k minus 22 stupňům. Přitom na mrznutí a nocování ve sněhu si nikdo z vojáků nestěžoval. „Mrazivý chlad nám nevadí, vysilující jsou však přesuny horským terénem. Docela si sáhneme na dno sil,“ svěřil se poručík Viktor Novotný ze 73. tankového praporu Přáslavice. „Noc byla příjemná, ještě jsme si dokonce rozepínali spacáky, jak nám bylo teplo. Vyhrabali jsme si díru ve sněhu a v pytli a ve spacáku jsme přespali,“ popsal první noc četař Jakub Pacina z prvního soutěžního týmu Univerzity obrany.

Ani na druhou noc si vojáci nestěžovali. „Jak jsme přečkali noc a zimu? Stačil armádní spacák a pár kliků na zahřátí před ulehnutím,“ konstatoval četař Karel Balcar z dalšího týmu Univerzity obrany, a to Fakulty vojenského zdravotnictví. Jeho hlídka musela vzdát kvůli zdravotním problémům jednoho člena, ale závod dokončila mimo soutěž. Spolu se svým kolegou četařem Pavlem Smejkalem absolvovali zdárně závod jen ve dvou.

PRVNÍ POMOC 

V připravených disciplínách museli účastníci závodu prokázat schopnosti nejen v oblastech typicky vojenských, ale také v činnostech spojených se záchranou lidského života, tedy při poskytování první pomoci.

Po dojetí do cíle třídenní etapy zde byl právě takový test. V chatě Veronika na Ovčárně pod Pradědem vojáci byli postaveni před úkol poskytnout první pomoc dalším kolegům, kteří byli zraněni výbuchem granátu. Členové soutěžních hlídek museli ošetřit několik vážných zranění, a to poranění hrudníku s otevřeným pneumothoraxem, devastující poranění horních končetin, tepenné krvácení a hluboké tržné rány v obličeji. Figuranty maskovala pracovnice Českého červeného kříže a splnění disciplíny vyhodnocovali příslušníci zdravotnické služby AČR. Zranění vypadala velmi věrohodně, což působilo i na psychiku závodníků.

„Mluv, mluv! Musíš s námi mluvit,“ bylo slyšet u chaty, kde byl simulován výbuch granátu a vojáci vyprošťovali sténající raněné z poničeného objektu. „Škrtidlo. Dejte sem škrtidlo,“ neslo se éterem. V hlase soutěžících zaznívala nervozita, protože každý jejich pohyb se zraněnými neustále sledovali rozhodčí.

VÍTĚZÍ TÝM Z TÝNIŠTĚ​​ 

Vítězem 18. ročníku mezinárodního Mistrovství AČR v zimním přírodním víceboji Winter Survival 2012 se stalo družstvo Základny munice Týniště nad Orlicí. „Po druhém dni závodu, kdy se nám moc nedařilo, jsem nevěřil, že můžeme takto uspět. Z našeho vítězství se samozřejmě velmi radujeme. Letos byl závod extrémně obtížný,“ zhodnotil výsledek hlídky nadpraporčík Menzel.

Po litém boji o pozice na druhém a třetím místě stříbrné medaile vybojovali příslušníci Vojenské policie Praha a bronz zaslouženě získali vojáci ze 73. tankového praporu Přáslavice. Přitom vojenští policisté předstihli tankisty z Přáslavic jen o jeden bod.

„Snažili jsme se, ale prostě už chyběly síly,“ řekl po závodě jeden z členů přáslavického družstva poručík Viktor Novotný. Právě závěrečné sjezdy a běh na lyžích mohly pořadím na stupních vítězů zamíchat, Novotný je totiž aktuálně vedoucí muž seriálu dálkových běžeckých závodů na lyžích po České republice. „Po vyčerpávajících dvou dnech v horách bych dneska na trati od závodních kolegů dostal asi pořádně na zadek,“ dodal poručík Novotný.

Nejúspěšnějším týmům poháry a ceny předali ředitel sekce rozvoje druhů sil – operační sekce MO brigádní generál Bohuslav Dvořák, zástupce velitele společných sil – velitel vzdušných sil AČR brigádní generál Jiří Verner a rektor-velitel Univerzity obrany brigádní generál v záloze Rudolf Urban.

ZDAŘILÝ ZÁVOD 

Hlavní podíl na uspořádání soutěže Winter Survival 2012 měla Univerzita obrany. Podle ohlasů a hodnocení zejména zahraničních účastníků se závod vydařil. Víc jak půlroční příprava se tak zúročila. Ke zdárnému průběhu této sportovní akce, která spoluvytváří kredit AČR nejen doma, ale i v zahraničí, významnou měrou přispěli především příslušníci Centra tělesné výchovy a sportu UO, dále pracovníci odboru logistiky UO, oddělení vnějších vztahů UO, Centra simulačních a trenažérových technologií Brno, Vojenské zotavovny Ovčárna pod Pradědem, spojaři z olomouckého Velitelství společných sil, vybraní studenti a pracovníci UO. Tíha mravenčí práce pak ležela na organizačním štábu pod vedením zástupce rektora UO plukovníka gšt. Ing. Josefa Trojana.

„Organizovat armádní Winter Survival je pro nás dlouhodobě prestižní záležitostí. Letošní ročník můžeme zcela směle hodnotit jako zdařilý a úspěšný. Naprosto s klidným svědomím si dovolím říct, že se nám podařilo dobře připravit a realizovat tento závod i za velmi ztížených podmínek. Jednak jsme byli limitováni finančními prostředky a pak v průběhu závodu panovaly kruté mrazy, ze kterých jsme měli velké obavy. Ty se naštěstí nepotvrdily. Závodníci prokázali vysokou míru připravenosti a nástrahy Matky přírody zvládli perfektně, za což jim patří obrovské uznání,“ zhodnotil sportovní ředitel závodu plukovník Petr Hanák.

Vítězem je každý, kdo závod dokončí

Hrubý Jeseník, drsný ale krásný. A právě ten se již několik let stává dějištěm mezinárodního mistrovství české armády v zimním přírodním víceboji. Většina zasvěcených ví, že se jedná o známý armádní Winter Survival. Je to závod, ale hlavně je to test – test schopnosti přežít. V dovednostech, jak přežít v zimě v horách, na přelomu ledna a února v Jeseníkách změřilo své síly dvacet armádních týmů z Belgie, Německa, Polska a České republiky.

Winter ​Survival 2011 se jel ve dnech 31. ledna až 3. února a Univerzita obrany spolu s Generálním štábem AČR již posedmnácté zorganizovala tuto mezinárodní soutěž jako cvičení simulující činnost vojenských hlídek v zimním horském terénu. Takže závod zahrnoval nejen adrenalinové „outdoorové“ disciplíny sportovního charakteru, ale také aktivity podobné bojovým činnostem jednotlivce a malých skupin. 

NEJLEPŠÍ Z NEJLEPŠÍCH 

V současné době je ze strany domácích družstev o soutěž tak velký zájem, že musela operační velitelství uspořádat výběrová předkola. Každého, komu se nepodařilo kvalifikovat, to velice mrzelo. Nakonec se ale nad stanovený limit soutěžních směrů podařilo zařadit do závodu družstvo roty aktivních záloh z Krajského vojenského velitelství Plzeň. Jejich účast ocenil i první zástupce náčelníka Generálního štábu AČR brigádní generál Miroslav Žižka při zahajovacím ceremoniálu mistrovství na Ovčárně pod Pradědem. 

Survival musí mít výběrový charakter. Maximálně se ho totiž může účastnit dvacet družstev, patnáct z české armády a pět ze zahraničí. Letos přijely dva polské týmy a jeden belgický a německý. Z Armády České republiky se mezi vyvolené dostali příslušníci 44. lehkého motorizovaného praporu z Jindřichova Hradce, 71. mechanizovaného praporu z Hranic, 73. tankového praporu z Přáslavic, 22. základny letectva z Náměště nad Oslavou, 24. základny dopravního letectva z Prahy-Kbel, 141. zásobovacího praporu z Pardubic, Samostatné záchranné roty z Olomouce, Velitelství společných sil AČR, Základny munice z Týniště nad Orlicí, Distribučního centra z Pardubic, Univerzity obrany (3 družstva), Vojenského oboru Fakulty tělesné výchovy a sportu UK Praha (2 družstva) a Vojenské policie z Prahy. Nominovali se nejlepší z nejlepších. A ti dostali příležitost uplatnit své zkušenosti z výcviku a speciální tělesné přípravy.

Winter Survival je moře adrenalinu a velká výzva uspět mezi nejlepšími. „Přijeli jsme si to užít, máme natrénováno,“ proklamují pardubičtí logistikové s tím, že jde o unikátní možnost dokázat si, co všechno lidský organismus zvládne.

WINTER SURVIVAL 2010 – několik porcí extrému

Tady nestačí být je dobrým lyžařem, lezcem, střelcem nebo vytrvalcem. Kdo chce uspět v tomto závodě, musí v sobě mít i něco navíc. Těžko přesně říct co? Ale pokud vám to schází, na trati to zjistíte spolehlivě.

Je těsně před sedmou hodinou ranní prvního února roku 2010 a pod jednou ze sjezdovek lyžařského střediska Ovčárna pod Pradědem nervózně podupává s lyžemi na nohou čtyřiapadesát závodníků. Nejprestižnější armádní závod v zimním přírodním víceboji začne za několik sekund psát svou další kapitolu, a to šestnáctou. Vojáky přichází pozdravit náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Vlastimil Picek.

ZAHŘÍVACÍ KOLO

V první soutěžní etapě čeká vojáky ze čtyř evropských zemí prověrka lyžařských sjezdových dovedností. Na sjezdovce „C“ to je nejprve skicross, na sjezdovce „B“ pak svoz břemene, na „áčku“ sjezd družstva a na sjezdovce „Velký Václavák“ převoz „raněného“ člena týmu. Bodové ohodnocení je tříčlenným týmům přidělováno na základě součtu dosažených pořadí v těchto čtyřech disciplínách.

 V dopoledním závodě si nejlépe vedou studenti Univerzity obrany z družstva I, následováni příslušníky Základny munice Týniště nad Orlicí a studenty vojenského oboru Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy Praha.

Ještě odpoledne vojáci absolvují desetikilometrový přesun horským terénem na skialpinistických lyžích s veškerou výbavou, a to z Karlovy Studánky do prostoru přežití, který se nachází v lese tři kilometry západně od Vrbna pod Pradědem. V prostoru nouzového přespání družstva plní úkoly v dovednostech z přežití a noční orientační závod. Poté vojáci přečkávají mrazivou noc ve vybudovaných sněhových záhrabech.

Přesun a noční orientační závod vyřazuje ze soutěže hned tři zahraniční týmy. Pro zdravotní potíže ze závodu odstupují Belgičané, Slováci a jedno polské družstvo.

SKOK V SHERWOODU

Jestliže si armádní zimní přírodní víceboj Winter Survival za dobu své existence vydobyl nálepku extrémní závod, pak dvojnásobně platí takové označení pro hlavní, v pořadí druhou etapu. Za dva dny musí soutěžní týmy urazit s kompletní výbavou pro přežití přes padesát kilometrů horským terénem Hrubého Jeseníku a přitom plnit obtížné úkoly, které pro ně připravují učitelé z Centra tělesné výchovy a sportu Univerzity obrany Brno.

Druhý den extrémního závodu se tedy už od rána nese v duchu náročného pochodu přes hřebeny Hrubého Jeseníku a aktivit podobných bojovým činnostem jednotlivce a malých skupin v zasněženém horském terénu. Při tom nesmírně důležitá je dobrá orientace v členitém terénu. Na trati závodu vojáky čekají speciální lezecké disciplíny na skalách a v korunách stromů, překonání vodního toku, hod nožem, střelba z pistole a samopalu. Nakonec další přespání ve volné přírodě.

Na skále pod vrchem Na Vyhlídce se vyhoupne postava v maskáčích. Voják si přitáhne hrazdu a na chvíli váhá, jakoby se rozmýšlí, zda skočí dolů, či ne. Pak se ale přece jenom vrhá z dvacetimetrové skály. Zavěšen na hrazdě se zhoupne nad šikmou síť, ve vhodném okamžiku se pouští a dopadá do natažené sítě. Úkol, který patří k disciplíně nazvané „Sherwood“, se daří plnit jen asi třetině závodníků.

Že je tento závod opravdu náročný, dokládá i fakt, že během prvních dvou dnů z 18 týmů osm vypadává. Někteří vojáci ale pokračují v klání mimo soutěž. Co žene vojáky dál, i když už nemusí. Polský kadet Grzegorz Trad z Vojenské akademie pozemních sil ve Vroclavi, který už také pokračuje mimo soutěž, se nám to pokouší vysvětlit: „Když už jsme tady, tak nechceme odjet s prázdnou. Každá zkušenost je dobrá. Nejde o to zvítězit, ale dokázat si, že na to máme. A je to tak trochu i otázka cti. Je to tu mnohem složitější než jsme čekali. Hlavně kvůli počasí, to je opravdu příšerné. Všechno máme mokré. Ani jsme se pořádně nevyspali.“ Podle pořadatelů z brněnské Univerzity obrany i zde platí olympijské heslo: „Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se.“ A na tomto Survivalu je vítězem každý, komu se podaří dojet do cíle.

POČASÍ PROVĚŘUJE

V připravených disciplínách musí účastníci závodu prokázat schopnosti nejen v oblastech typicky vojenských, ale také v činnostech spojených se záchranou lidského života, tedy při poskytování první pomoci.

„Mluv, mluv! Musíš s námi mluvit,“ je slyšet už z dálky, když se blížíme k chatě Na hrázi, kde je simulován výbuch granátu a vojáci vyprošťují sténající raněné z poničeného objektu. „Škrtidlo. Dejte sem škrtidlo,“ nese se éterem. V hlase soutěžících zaznívá nervozita, protože každý jejich pohyb se zraněnými neustále sledují rozhodčí.

Členové závodních hlídek ošetřují tři různá zranění, a to poranění hrudníku s otevřeným pneumothoraxem, devastující poranění dolní končetiny a oděrky v obličeji a nakonec popáleniny obličeje a rukou 2. a 3. stupně. Figuranty maskují pracovníci Českého červeného kříže z Karviné a zranění vypadají velmi věrohodně, což působí i na psychiku závodníků.

„Letošní ročník je obtížnější než ty předchozí, a to především díky delším přesunům v hlubokém sněhu a také kvůli počasí, které vojáky pořádně prověřuje,“ hodnotí závod hlavní rozhodčí major David Ullrich a dodává: „Soutěžící si sáhnou na dno svých fyzických a psychických sil.“ Teploty hluboko pod bodem mrazu, vítr, který přes noc dosahuje síly vichřice, i husté sněžení a mlhu musejí vojáci přetrpět, pokud chtějí dorazit do cíle.

VÍTĚZÍ DRUŽSTVO UNIVERZITY OBRANY

O nic jednodušší to družstva nemají ani během finálového štafetového běhu na běžkách. Štafetový závod jednotlivců a hlídek se jede dvoukolově a jeho součástí je branná disciplína „hod granátem na cíl“. Závod vyhrává družstvo Univerzity obrany I a umístění favoritů soutěže ve štafetách předznamenává jejich následné umístění v celkovém pořadí mistrovství.

Vítězem 16. ročníku mezinárodního Mistrovství AČR v zimním přírodním víceboji Winter Survival 2010 se stává družstvo Univerzity obrany Brno ve složení major Luděk Čičmanec, poručík Jan Tvrdík a nadpraporčík Jan Tancibudek. Celkově dosahuje 1360 bodů. „Bylo to těžké, ale podařilo se. Z našeho vítězství se radujeme,“ říká major Čičmanec.

Po litém boji o pozice na druhém a třetím místě stříbrné medaile vyhrávají kapitán Vladimír Michalička, rotmistr Ivo Vrba a rotný Milan Wurst ze 73. tankového praporu Přáslavice se ziskem 1134 bodů. Bronz zaslouženě získávají štábní praporčík Michal Pech, praporčík Milan Menzel a podpraporčík Miroslav Šroler ze Základny munice Týniště nad Orlicí, kteří mají 1108 bodů. Všemi nástrahami soutěže prochází také jediná žena mezi závodníky kapitánka Lenka Junová, která soutěžila za Veterinární základnu Chotyně.

Další družstvo brněnské Univerzity obrany ve složení nadpraporčík Josef Časar, praporčík Ondřej Hrabánek a podpraporčík Antonín Růžička obsazuje 6. místo. Tým Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany končí na 9. místě a v jeho sestavě jsou praporčíci Lukáš Barnišin, Jan Mikulecký a podpraporčík Tomáš Szó.

Text: Pavel PAZDERA